Naučná stezka Vařákovy paseky

Trasa: Horní Lideč, nádraží ČD – Lačnov – Čertovy skály – Lidečko, zastávka ČD. Počet zastavení: 15 Délka: 15 km

Naučná stezka Vařákovy paseky začíná u vlakového nádraží v Horní Lidči. Zpočátku vede po žluté turistické značce kolem Lačnovských rybníků, do vesnice Lačnova, odtud kolem Dolních a Horních lačnovských skal až na hřeben Vizovických vrchů. Dále pokračuje modrou turistickou značkou na Vařákovy paseky. Odtud se vrací kousek zpět k rozcestí Láz a pokračuje pod vrcholy Krajčice a Kopce k Čertovým skalám a do Lidečka. Trasa naučné stezky, dlouhá 16 km, vede po značených turistických cestách a je vyznačena na každé tabuli stezky. Je zde celkem 15 zastavení, která informují návštěvníky o přírodě a historii celé oblasti.

1) Horní Lideč – u nádraží

Naučná stezka Vařákový paseky začíná u vlakového nádraží v Horní Lidči. Zpočátku vede po žluté turistické značce kolem Lačnovských rybníků, do vesnice Lačnov, odtud kolem Dolních a Horních lačnovských skal až na hřeben Vizovických vrchů. Dále pokračuje modrou turistickou značkou na Vařákovy paseky. Odtud se vrací kousek zpět k rozcestí Láz a pokračuje pod vrcholy Krajčice a Kopce k Čertovým skalám a do Lidečka. Trasa naučné stezky, dlouhá 16 km, vede po značených turistických cestách a je vyznačena na každé tabuli stezky. Je zde celkem 15 zastavení, která informují návštěvníky o přírodě a historii celé oblasti. Katastr obce Horní Lideč leží na rozhraní Javorníků a vizovické vrchoviny v nadmořské výšce 445 m až 606 m. Do katastru obce zasahují částečně i Bílé Karpaty. Obec se nachází v okolí soutoku Senice a Seninky, na rozvodí dvou samostatných přítoků Dunaje Moravy a Váhu. Horní Lideč má rozlohu 721 ha. V roce 1999 zde žilo 1.304 obyvatel. V areálu kostela sv. Václava (postaven a vysvěcen v r. 1994) jsou umístěny památníky světových válek, (1918, 1945), Rumunům padlým při osvobození obce 3. 5. 1945 a Památník obětem nesvobody z let 1949-1989.

2) Horní Lideč – škola

První písemnou zmínkou z r. 1261 o obci Horní Lideč (zde LUDSCH) je zakládací listina kláštera ve Vizovicích, kde je obec uvedena jako majetek kláštera avšak historie obce je delší. Vznikla na křižovatce jantarové cesty a její název pochází z dob, kdy se zdejším lidem na rozvodí Vláry a Bečvy říkalo horní lid. Asi nejhorším obdobím dějin obce bylo sedmnácté století. Nejprve byla v roce 1605 několikrát vypleněna vpády Bočkajovců, potom byla v roce 1643 zpustošena Švédy, v roce 1663 protrpěla tři tatarské vpády. V letech 1703-1708, v dobách kurucké války, museli její obyvatelé několikrát uprchnout do lesů a později obec znovu vybudovat. V roce 1862 byla v obci postavena továrna na nábytek, ale již v roce 1882 vyhořela a mnoho obyvatel obce odešlo za výdělkem do Ameriky. V padesátých letech minulého století se části rodin v obci bolestivě dotkl proces proti antikomunistické skupině Světlana Makyta. Nejvýznamnější osobností obce byl publicista a vlastivědný pracovník, učitel na zdejší škole, Jan Evangelista Trávníček, který mimo jiné napsal řadu vlastivědných článků o obci. Psal také povídky do časopisů, některé vydal v knize Tobiáš Bebul a jiné valašské povídky. Jeho památník z r. 1994 je v interiéru školy.

3) Horní Lideč – konec obce

Mezi přírodní zajímavosti obce patří památný dub, který se nachází na jejím jihovýchodním okraji a svým obvodem 705 cm, je největším dubem v okrese Vsetín. Bizarním tvarem připomíná africký baobab. V srpnu 2001 se koruna dubu rozlomila při vichřici. Mezi nejcennější architektonické památky v obci patří roubená sýpka z pol. 19. století, kaplička se zvonicí z r. 1929 a zejména kolorovaná pískovcová socha Matky milosrdenství z r. 1874, umístěná v blízkosti kostela. V obci jsou dodnes udržovány lidové folklorní tradice, jako je například masopustní veselí s fašankovým průvodem masek, vánoční živý betlem a hlavně pak Svatý Mikuláš, provázený zde početnou skupinou čertů a dalších postav. Rodákem, který značně proslavil svou obec, je Jaroslav Ševčík, přední znalec lidového tance a folklóru, který dvacet čtyři let tančil ve SLUKu a pak byl jeho režisérem.

4) Lačnovské rybníky

Rybníky slouží zejména ke sportovnímu rybolovu. Z ryb zde žije sumec velký, kapr obecný, amur bílý, tolstolobik bílý, lín obecný, plotice obecná, perlín ostrobřichy, úhoř říční, okoun říční, mník jednovousý. Najdeme zde také škeble rybničné a v přítocích pak pstruhy obecné i raky. K rybníkům v době tahu a také za potravou přilétají některé druhy vodních ptáků. Můžeme zde pozorovat např. volavku popelavou, čírku obecnou a modrou, vzácněji lžíčáka pestrého a hvízdáka euroasijského. Z hnízdících druhů vodních ptáků se zde vyskytuje např. kachna divoká, polák chocholačka nebo slípka zelenonohá. Z typických druhů obojživelníků se v rybníčcích rozmnožují zejména skokan hnědý, ropucha obecná a rosnička zelená. Z plazů zde můžeme zastihnout např. užovku obojkovou. U rybníků je postaven Rybářský domov, v němž je možno se nejen občerstvit, ale i přenocovat. O rybníky pečuje český rybářský svaz, který je také vybudoval. V okolí obce Lačnov, kam stezka dále vede, se rovněž nachází větší množství starých stromů. Mezi nejznámější patří památný javor babyka, který roste jako solitér východně od obce a zároveň patří k největším stromům svého druhu v okrese Vsetín.

5) Lačnov – obec

Osadníci, ze zaniklé obce pánů z Lačnova na Brněnsku., si zde pravděpodobně vybudovali v roce 1180 obec novou a dali jí název Lačnov. První písemná zmínka o Lačnově je ale až z roku 1424, kdy obec zapsal král Zikmund Miroslavovi z Cimburka. Nejhůře se jejím obyvatelům vedlo v dobách tatarských vpádů (1663), při kuruckých válkách (1703-1710) a v časech 2. světové války. Tehdy byl zdejší řídící učitel Josef Rotrekl, zástupce velitele skupiny Obrana národa na Valašsko-kloboucku, v roce 1941 s několika dalšími účastníky odboje zatčen a později popraven. Další významnou postavou protifašistického odboje spjatou s lačnovskou školou je Josef Valčík, výsadkář a přímý účastník atentátu na Reinharda Heydricha, který pět let školu navštěvoval a v r. 1928 zde ukončil povinnou školní docházku. Bližší informace o těchto statečných vojácích, kteří položili svůj život v boji za svobodu Československa, najdete v expozici místní školy. V katastru obce se vyskytuje na několika místech vzácný šafrán bělokvětý. Mezi nejvýznamnější lokality výskytu tohoto druhu patří zejména chráněná území PP Lačnov (u školy v Lačnově) a PP Sucháčkovy paseky (jihovýchodně od obce). Každoročně zde v dubnu vykvétají tisíce těchto chráněných rostlin.

6) Lačnov – konec obce

Obec Lačnov má bohatou kulturní historii. S vyučováním dětí se zde začalo už v roce 1820. První dřevěná budova školy byla postavena v roce 1825. Učitelem se stal soukeník a obecní písař Cyril Mňačko. V roce 1859 si obec postavila zděnou školu, která byla v roce 1875 navštěvována 190 dětmi. O dvacet let později byla na jejím místě postavena nová Jubilejní škola císaře a krále Františka Josefa l. Již přes sto let zde působí dechová hudba Lačnovjanka, v obci se pravidelně konají folklorní oslavy konce masopustu fašanky s voděním medvěda, Mikulášská nadílka s čerty a Valašské dožínky. Dlouhá léta zde působí hasičský sbor, myslivecké sdružení a fotbalový oddíl. V roce 1910 se v Lačnově narodil významný český etnograf Jaroslav Orel, který propagoval lidové umění, organizoval poválečnou obnovu lidových krojů, podílel se na tvorbě expozice muzea ve Valašských Kloboukách i výstav ve zlínském muzeu a napsal řadu odborných prací.

7) Lačnov – Pod lesem

Nacházíme se na úpatí Vizovické vrchoviny, v jižní části okresu Vsetín. Této oblasti dominuje hornatinný pruh geomorfologického podcelku Komonecké hornatiny s vrcholy Krajčice (730 m n.m.) a Kopce (699 m n.m.). Nejvyšším vrcholem Vizovických vrchů je nedaleký vrch Klášťov (753 m n.m.) se známým Čertovým kamenem. Na pověstmi opředeném vrchu jsou dodnes patrny pozůstatky prastarého osídlení (lid popelnicových polí, Slované). Zemědělská krajina v okolí Lačnova je domovem několika vzácnějších druhů ptáků. Jedná se zejména o křepelku polní a chřástala polního, které však spíše uslyšíme než uvidíme. Populace křepelky polní zde dosahuje nejvyšší početnosti v okrese Vsetín. V křovinatých biotopech můžeme zastihnout pěnici vlašskou a ťuhýka obecného. Na okolních polích a pastvinách loví káně lesní a poštolka obecná. Při pohledu na jih vidíme vrcholky Bílých Karpat, východně pak vrcholky Javorníků.

8) Lačnovské skály dolní

Dolní lačnovské skály (též zvané Trčkovy), tvoří mohutný mrazový srub vyvinutý na čelech pískovcových a slepencových vrstev, v délce asi 70 m. Příčně orientované pukliny člení stěnu mrazového srubu do několika bloků, nejvyšší dosahuje výšky až 14 m. Svislé stěny jsou pokryty velkým množstvím voštin, dutin typu tafoni kulovitých dutin, které mají průměr až 70 cm a hloubku 65 cm. O 800 m dále po turistické značce se nachází obdobné, ale rozlohou menší Horní lačnovské skály. jejich okolí v letním období kvete velké množství nápadného náprstníku červeného. Jedná se o nepůvodní, zavlečený druh. Na skály v letech 1923-28 chodíval také Josef Valčík, spoluaktér atentátu n R. Heyndricha, který v té době sloužil u sedláka v Lačnově a navštěvoval zdejší školu. Lačnovské skály jsou od čtyřicátých let minulého století nerozlučně spojeny vývojem trampského hnutí na Valašsku. Jejich odloučenost od okolního světa (turistická značka zde vede teprve několik let) vyhovovala té části trampů, jejichž názorové smýšlení a jednání bylo v rozporu se zaměřením tehdejšího režimu, ať s jednalo o fašistické okupanty nebo komunisty. Je málo známo, že značná část předválečných trampů bojovala za občanské války ve Španělsku, za 2. světové války pak v zahraničních armádách nebo v partyzánských oddílech.

9) Vařákový paseky

V době pasekářské kolonizace na Valašsku v 17.století byly původní jedlo-bukové porosty mýceny pro získání zemědělské půdy. Tak následně vznikla na tomto místě osada Vařákovy paseky, když si zde Martin Vařák z Pozděchova (*1845) před rokem 1870 postavil chalupu č.p. 113. V roce 1890 zde byla již tři stavení, ve kterých žilo celkem 18 osob. Pasekáři se živili zemědělstvím. Při sčítání lidu v roce 1910 zde byly čtyři usedlosti s celkem 26 obyvateli. Příjmení všech bylo Vařák, protože všechny hlavy rodin byli synové prvního obyvatele pasek Martina Vařáka. V následujících třiceti letech se počet chalup rozrostl na deset. Jejich obyvatelé byli většinou evangelíci, kteří navštěvovali kostel v Pozděchově. Katastrálně spadalo 9 stavení do Lačnova, jedno do Pozděchova. Děti docházely denně do školy v těchto obcích. Půda pasek byla značně neúrodná a tvořilo ji tehdy bezmála 60 malých pol íček a pastvin. Během druhé světové války se Vařákovy paseky staly častým útočištěm partyzánů, jejichž počet v tomto prostoru se zvýšil zejména po vypálení Ploštiny (18. 4. 1945) a Prlova (23 .4. 1945). To vše způsobovalo obyvatelům pasek, kterých bylo v té době už 56, dlouhodobé strádání a stres. Tak zemřel na následky bití při výslechu 23. 4. 1945 Tomáš Vařák z č.p. 81. Dne 1. května 1945 instaloval německý radiotelegrafický oddíl na Vařákových pasekách vysílačku. Po nešťastném útoku partyzánů na čtyři německé vojáky a předchozím zastřelení tří dalších, byly Vařákovy paseky večer 2. května 1945 obklíčeny a osm z desíti chalup vypáleno. Obyvatelé byli hnáni v noci do Valašské Polanky, kde byly na přímluvu zdejšího katolického faráře a jeho německé hospodyně propuštěny ženy s dětmi. Karel Vařák, František Žák, Jan Polčák a Růžena Šopová byli gestapem odvezeni do Hošťálkové a zde po krutém mučení 3. května, v den osvobození Lačnova, zavražděni. Další obětí tohoto incidentu byl partyzán Josef Mikulín zastřelený pravděpodobně omylem svými druhy. Stavení č. 173 a 174 nebyla vypálena zřejmě proto, že stála stranou a později byla obyvateli opuštěna. V rámci kolektivizace byly po roce 1961 rozorány meze políček a paseky dostaly dnešní podobu. Uctěme památku obětí tragédie z roku 1945 a nedopusťme již nikdy něco podobného!

10) Rozcestí Láz

V této části Vizovických vrchů procházíme převážně smrkovými monokulturami. Jsou to biotopy poměrné chudé na výskyt rostlin a živočichů. Z typických druhů ptáků zde zastihneme např. brávníka obecného, sýkoru úhelníčka a parukářku, brhlíka lesního, králíčka obecného a ohnivého, červenku obecnou nebo pěnkavu obecnou. Svým typickým hlasem nás na sebe upozorní datel černý. Vzácněji zde můžeme zjistit i kosa horského. Zejména v zimním období, v době úrody šišek, můžeme pozorovat hejna přeletujících křivek obecných. Nad lesem občas přelétne krkavec velký, který se často ozve svým nezaměnitelným hlasem. Ze sov zde hnízdí puštík obecný. Z větších živočichů se v lese běžně setkáme se srncem obecným, podle stop a dalších pobytových znaků poznáme výskyt dalších druhů živočichů jako např. zajíce polního, lišky obecné či jezevce lesního. Vzácně byl v okolí Lačnova, Lidečka a na Vařákových pasekách zjištěn i výskyt medvěda hnědého.

11) Lesní tůň

Mokřadní společenstva, mezi něž patří studánky, prameniště, malé potůčky a lesní tůně, nejen oživují a zpestřují krajinu, ale mají také velký význam pro celou řadu rostlin a živočichů, vázaných částečně nebo úplně na vodní prostředí. Ve velmi studených a čistých vodách žijí larvy mnohých hmyzích řádů (vážky, chrostíci, jepice, pošvatky atd.). Můžeme zde najít také některé vodní brouky (potápník) nebo korýše (blešivec). Tyto biotopy jsou také nepostradatelné pro rozmnožování některých našich obojživelníků. Zastihnout zde můžeme např. skokana hnědého, ropuchu obecnou, kuňku žlutobřichou nebo čolka horského. Ve smíšených lesích, ve středních a vyšších polohách s čistými potoky, žije nápadný mlok skvrnitý. Ve dne se s ním ale potkáme málokdy, neboť se jedná o živočicha s převážně noční aktivitou. Z nápadnějších druhů vážek můžeme zejména v letním období pozorovat u prosluněných drobných vodních ploch vážku ploskou a šídlo modré. Mokřadní jezírko upravil Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí společně s obcí Lidečko.

12) Podvrcholy Krajčice a Kopce

Základním rysem povrchového reliéfu hřebene mezi vrcholem Kopce (699m.n.m.) a vrcholem Krajčice (730 m.n.m.) je hojný výskyt obnažených skalních útvarů a izolovaných skalisek, terénních prohlubní, rozsedlin a také pseudokrasových jeskyní, které se vyskytují na ploše asi 4 ha. Před koncem doby bronzové stálo na vrcholu Kopce hradisko o rozloze 0,7 ha, ze kterého se dodnes zachovaly části kamenného valu dva až tři metry vysoká terasa. Kolové hradisko mělo pravděpodobně hlavně strážní význam a zaniklo asi 500 let před n.l. Speologický výzkum zde provádí od roku 1980 organizace České speologické společnosti ORCUS Bohumín a její pracovní skupina ze Vsetína. Celkem je dnes známo 12 rozsedlinových a suťových jeskyní o celkové délce 324 metrů. Jeskyně jsou současně významným zimovištěm netopýrů. Zvláště početný je zde vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). To je také jeden z důvodů, proč jsou tyto podzemní lokality chráněny a vesměs zajištěny mřížemi. V okolí tohoto zastavení můžeme nalézt několik větších kup mravenců rodu Formica, kteří patří mezi chráněné druhy hmyzu a mají velký význam pro stabilitu lesního ekosystému.

13) Nad pramenem

Vážení návštěvníci, pohybujete se v komplexu lesních porostů obhospodařovaných státním podnikem Lesy České republiky, revír Horní Lideč. Lesní správa (LS) Luhačovice se v převážné míře rozkládá na území okresu Zlín, dále zasahuje do okresu Uherské Hradiště a Vsetín. LS je tvořena lesními hospodářskými celky Brumov a Luhačovice. Výměra lesa v majetku státu zde činí 16 964 ha. Na této výměře státní půdy těží LS ročně okolo 90 000 m dříví. Celkový běžný přírůst dosahuje 6,3 m /ha, přičemž průměrná roční těžba je 5,3 m /ha. Roční rozsah obnovy lesa, tj. zalesnění a přirozené obnovy se pohybuje přibližně ve výši 110 ha. Naučná stezka probíhá v rozpětí nadmořských výšek 430m.n.m. (tok Senice u Čertových skal), až 730 m.n.m. (vrchol soustavy Kopců-Černava). Geologickým podložím je třetihorní magurský flyš, v této části s převahou pískovců, v mnoha místech vystupující na povrch a vytvářející rozmanité skalní útvary (Čertovy stěny, Trčkovy a Lačnovské skály), případně za pomoci vody pak pseudokrasové útvary s pískovcovými jeskyněmi (Vrch kopce). Původní druhová skladba lesů i v této oblasti byla významně pozměněna ve prospěch zde vysoce produktivního smrku ztepilého, o čemž svědčí vysoké procento uznaných porostů smrku pro sběr osiva (42% z rozlohy dospělých smrkových porostů). Snahou lesních hospodářů v současné době ale je, jemnějšími způsoby hospodaření, s omezením holých sečí, znovu zvýšit zastoupení jedle a buku v těchto porostech, ať již umělou výsadbou, anebo přirozeným zmlazováním pod ochranou mateřského porostu.

14) Čertovy skály

Čertovy skály chráněné zákonem jako Přírodní památka jsou z geomorfologického hlediska příkladem erozí narušeného tzv. strukturního svahu obvykle označovaného jako skalní zeď či hradba. Jedná se o příčnými puklinami rozčleněnou pískovcovou lavici, která je součástí paleogenních luhačovických vrstev (starší třetihory) a náležejí k račanské jednotce magurského flyšového pásma. Je zde množství menších skalních útvarů, které byly vytvořeny zvětráváním a odnosem měkčích partií horniny. Na skalách je možno provozovat horolezeckou činnost, ale nesmí být již zvyšován počet skob a kruhů, aby nedocházelo ke zbytečnému narušování skalních bloků.

Pověst říká, že čert slíbil, aby získal dívku Rozinu za nevěstu, … spěš než ráno kohút zakokrhá, obrátit tok říčky Senice …aby tékla hore Lidečkem. Čerti jako kupci skoupili večer všechny kohouty ze vsi, jen jedna chudá, ale o to chytřejší babička kohouta neprodala a schovala ho pod necky. A sotva slunko zašlo za hory, vyrojil sa krdél čertů a ti s velikým ponáhláním ložili kameně na sebě v mohutnú hrázu, která měla obrátit tok potoka. Už nésl za pustého chechtotu sám Satan poslední kameň, když sa z babiččinej chalúpky ozvalo kokrhání kohúta. Čertisko zařvalo, pleščilo šutřiskem do potoka a všeci rohatí sa za strašného klení a smradu ztratili. A tak chudobná babička zachránila Rozinu, která jistě pak už zůstala na ocet, když si ani čerta nezískala.

15) Lidečko – obec

Obec Lidečko se nachází v oblasti Vizovické vrchoviny a je rozložena v údolí říčky Senice. Část katastru leží na jižním okraji CHKO Beskydy. Lidečko má 1830 obyvatel. První písemná zmínka je z roku 1424 v listině krále Zigmunda. Dominantou obce je barokní kostel sv.Kateřiny Sinajské z roku 1700. V obci je socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1751 a Boží muka z roku 1756. V 16. a 17. století kraj trpěl častými nepřátelskými vpády z Uher. Za třicetileté války zpustlo v Lidečku mnoho gruntů, úplnou zkázu přinesl obci vpád Turků v roce 1663, při němž byla spálena polovina chalup a zabity nebo odvlečeny dvě třetiny obyvatel obce. V dobách kurucké války bylo Lidečko zpustošeno tisícovým davem kuruců a jeho obyvatelé utekli do lesů, kde žili skoro tři roky. Protože se v kraji rozmáhalo lupičství a zbojnictví, byl na jeho potlačení zřízen sbor portášů, který měl v Lidečku stanici až do roku 1830. V obci býval státní sklad soli (c.k. Salzamt) a vedle pastevectví a zemědělství se její obyvatelé zabývali i chovem včel. Škola zde byla již před třicetiletou válkou a od roku 1690 se ve vsi vyučuje nepřetržitě, od roku 1893 má obec novou školní budovu, která byla rekonstruována v letech 1926 a 1975. Nejpozoruhodnějším přírodním útvarem jsou Čertovy skály na severním okraji obce, u kterých je stejnojmenný motorest. Nejznámějšími kulturními akcemi jsou mimo jiné mezinárodní festival dechových hudeb v kulturním areálu pod čertovými skalami, či dodnes dodržované folklorní zvyklosti masopust fašanky a sv.Mikuláš. V zimě uvítáme rádi milovníky lyžování na dvou lyžařských vlecích.