Zvyky a tradice

Obec Lidečko má svých počtem obyvatel velké předpoklady pro udržení a rozvoj společenského, kulturního a duchovního života. Základem veškerého dění jsou především dobrovolné, organizované spolky a občanská sdružení. Naše obec již od minulosti patřila k vesnicím, kde se v hojném počtu udržují místní tradice a zvyky, provázející celý kalendářní rok.

Krátce po Novém roce obchází naši vesnici skupinky Tří králů, kde se tímto zapojujeme do charitativní křesťanské akce.

V měsíci lednu a únoru se v obci koná pravidelně několik plesů. Jsou to myslivecký, skautský, maškarní pro děti a rodiče, farní pro manželské páry a po již 15 let Společenský ples obce. Všechny plesy jsou v hojném počtu navštěvovány jak místními občany, tak i občany z okolních vesnic.

Masopustním průvodem masek vesnicí, v doprovodu místní dechové hudby Lidečanka před začátkem postní doby, nám Fašanky zakončují bohatou plesovou sezonu. Večer se pak koná Fašánková zábava s programem pochovávání basy. Protože v Lidečku dechová hudba píše skoro již 100 letou svou historii, tak při pochovávání basy se používá basa plechová, neboli tuba.

Nejvýznamnějším svátkem v roce jsou Velikonoce. Tyto svátky začínají svěcením kočiček o Květné neděli (5. neděle postní). Na Zelený čtvrtek obchází na klepačku skupinky mladých ogarů, především ministrantů, kde jako výslužku dostávají bílé vajíčka. Tato klepačka symbolizuje tradici odletu zvonů do Říma a volá lidi do kostela. Ogaři klepou tzv. klepačkou, kterou si vyrobili sami ze dřeva, kde zvuk vydává dřevěné kladívko. O Velkém pátku v den ukřižování Ježíše Krista se v obci dodržuje přísný půst od jídla a nedělá se nic s hlínou. Někteří spoluobčané ještě dodržují letitou tradici omývání těla vodou z potoka. Na Bílou sobotu většina občanů navštěvuje v kostele Boží hrob a večer pak Vzkříšení Ježíše Krista. Velikonoční svátky se zde tak prožívají v duchu křesťanský obřadů. Na Velikonoční pondělí pak vesnicí obchází od brzkého rána mrskači s jalovci a korbáči a to jak děti a mládež, tak i dospělí na tzv. mrskačku, aby tak oslavili svátek jara.

K jaru taky patří upalovaní čarodějnic, či stavění a kácení máje. Pálení čarodějnic – V naší obci jsme donedávna tento zvyk neznali. Filipojakubská noc ze 30. dubna na 1. května je jednou z magických nocí, kdy prý zlé síly mají větší moc než jindy. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta čarodějnic, které se slétají na „sabat“ – čarodějnický rej. Proto se této noci říká noc čarodějnic. Mládenci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, aby viděli létající čarodějnice na koštěti v povětří. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně. Postupem doby se z výročních ohňů stalo pálení čarodějnic. Vše začíná průvodem přes obec, vynesení rozsudku a končí popravou čarodějnice. Čarodějnice se vždy vynese na hranici, přiváže se ke kříži a poté se zapálí hranice.

Stavění a kácení máje bylo vždy od nepaměti záležitostí místních hasičů.

Na počátku léta je to zase průvod o Božím těle. Dříve se slavil tento svátek mší svatou v kostele sv. Kateřiny, následně pak průvod procházel oltáře postavené u hlavní silnice, např. u Hejtnánků, v zatáčce u Kovačíků nebo u bývalé průmyslové prodejny vedle starého národního výboru. S přibývající dopravou pak byly oltáře postaveny na hřišti. Dnes se mše svatá slouží taky hřišti a průvodem ke kostelu se pak obcházejí oltáře na hřišti, u obecního úřadu a u sochy sv. Jana Nepomuckého. Slavnost Božího těla je zakončí slavnostní Tédeum.

Závěr léta vrcholí poděkováním za hojnost úrody Dožínkovou slavností. Součástí těchto stavností bývá i vystoupení folklorního souboru z partnerské obce Zarijéčí ze Slovenska. Tato dlouholetá tradice se do obce vrátila znovu po několika letech. Poněvadž je to slavnost celé farnosti střídají se oslavy postupně ve všech obcích, tj. v Lidečku, v Horní Lidči a ve Střelné.

005-dozinky

Společenský život v obci je zaměřen na všechny věkové vrstvy obyvatel. Od nově narozených dětí v obci jejich slavnostním uvítáním do života až po seniory, pro které je zajištěno posezení s důchodci s hudbou a bohatým kulturním programem.

V podzimním období začátkem listopadu je pořádán Lidečkovský jarmark s ukázkou domácí zabijačky a prezentací výrobků místních řemeslníků a podnikatelů. Celý jarmark, který je provázen dechovou hudbou a partií mladých čertic je hojně navštěvován obyvateli celého okolí. Výnos z prodeje vánočních pohlednic vyrobených dětmi ze Scholy, nebo výrobků domácích svíček a betlémských postaviček ze včelího vosku mladých včelařů je zasílán na různé humanitární a charitativní akce nebo misie. Na jarmarku dostávají prostor k prezentaci svých výrobků i děti se sdružení postižených děti Slunečnice ze Zlína.

Dalším velmi významným dnem obce je den svátku sv. Kateřiny. Zpravidla vždy v neděli, která předchází 25. listopadu jsou v naší obci pouť ke sv. Kateřině a hody. Svatá Kateřina je totiž naší patronkou a je jí zasvěcen na místní kostel. Hody začínají v sobotu hodovou taneční zábavou. V neděli je pak sloužená slavnostní mše Svatá za občany Lidečka a po ní pak proudy lidí procházejí vesnicí plnou různých stánků od pamlsků až po hračky. V požární zbrojnici místní hasiči připravují pro občany vařené víno a slivovici. Ještě donedávna dojížděl do obce na pouť kolotoč a střelnice, ale vzhledem k již pokročilému podzimnímu času a zpravidla nepříznivému počasí tomu již tak dnes není. Hodová zábava je poslední možností veselice, protože po ní začíná období Adventu.

Advent je období radostného očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod „Spasitele“, ostatní na nejpříjemnější svátky v roce. Kdo si v těchto dnech přivstane a kolem šesté hodiny navštíví kostel, uslyší takzvané „roráty“, písně, které se zpívají na jitřních mších. Křesťané doporučují pro adventní týdny mírný půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání. Adventní doba trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně. Děti dostávají adventní kalendáře a otevírají každý den jedno čokoládové okénko. Advent je taky obdobím tradice obcházky dědiny mikulášskými partiemi, která trvá celkem tři dny.

Již od nepaměti se v období adventu v Lidečku v „dralo peří“. Dralo se, jak se dračky sešli, zpravidla po šesté večer a drali do pozdních nočních hodin. Jednak bylo dostatek peří, protože husy a kačeny se nejvíce zabíjely na hody, tedy na sv. Kateřinu, jednak již bylo brzy tma, takže bylo v podvečerních hodinách dostatek času. Nejvíce se dralo peří tam, kde byly nevěsty, protože každá hospodyňka se i přes bídu na Valašsku snažila svým dcerám dát něco do výbavy. Vždy se navařilo a napeklo něco dobrého a taky se dračkám dávala k pití ta nejlepší kořalka, nebo likér. Draní peří nebylo jen záslužnou pracovní činnosti, ale bylo ve stavení taky zábavou, na kterou se především cérky a ogaři těšívali celý rok. Chodívali na tzv. čumendu, pochytit něco zajímavého a taky se dozvědět, co se ve vesnici událo nového.

Při draní peří že vyprávěly různé životní příběhy stařenek, bajky a pověsti a taky anekdoty. Proto bývala mládež brzy poslána ke spaní. Nebylo to však jednoduché, poněvadž ve většině chalup byla jenom jedna velká izba (světnice, místnost), ve které se zároveň i spávalo, zpravidla na peci. Ještě i dnes se najde stavení, kde je možno vidět pobíhat hejno hus. Dá se tak předpokládat, že tato tradice zatím v Lidečku nezmizela, byť se o tom již tak nehovoří.

Na svátek sv. Lucie zase domy obchází Lucky. Dědek s babků, kteří kontrolují předvánoční úklid a prosí o příspěvek na tabáček do fajky. Po období adventu nastávají nejkrásnější svátky v roce., tedy Vánoce. Stejně jako Velikonoce jsou svátky Vánoční prožívány především v duchu křesťanský obřadů, tj. svátku Narození Páně. Na druhý svátek vánoční, na svátek sv. Štěpána, obcházejí ogaři cérky na Svatoštěpánskou koledu. V tomto období se taky v kulturním domě v Lidečku každoročně pořádá tématická výstava zaměřená např. o historii obce a jejich tradicích, výstava betlémů, zájmů a koníčků, pečeného vánočního cukroví atd. O Vánocích bývá pořádán Vánoční koncert.

Do udržování místních tradic, svátků a obyčejů, či jejich obnovy se v obci zapojují zpravidla všichni občané dědiny. O významných událostech života obce jsou občané informování v Obecním zpravodaji, který vychází 4 krát do roka. K propagaci obce Obec vydala knihu o Lidečku, ročně vydává několik propagačních brožur o činnosti podnikatelských aktivit občanů a našich složek, vydává pohlednice a vede obecní kroniku. Spolu s okolními obcemi se podílela na vydání DVD Horonolidčansko. Naše obec se dále podílela na natáčení dokumentu o různorodosti nářečí na Moravě a ve Slezsku v České televizi.

Tři králové

Svátek Zjevení Páně, lidově zvaný sv. Tří králů. Bůh se zjevuje jako člověk jako narozené dítě. K narozenému dítěti dorazí i králové mudrci, kteří z pohybu a postavení hvězd neomylně vyčtou, že se narodí velký král. Je tu skryto jakési ponaučení. Tento svátek Zjevení páně – tří králů je z hlediska lidstva chápán jako svátek přijetí a uznání Krista. K připomenutí tohoto uznání Kristovy vlády se dodnes v tento den popisují dveře domů trojím křížkem a písmeny C, M a B. Postavy Tří králů ukazují, že Kristus je Pánem veškerého času. Také dary, které přinášejí, mají symbolický význam. Zlato zastupuje kov všechno, co je pevné, kadidlo zastupuje co je plynné a kapaliny zastupuje myrrha. Každým rokem vždy 6. ledna procházejí Lidečkem po domech koledníci v postavách tří králů, kteří přinášejí požehnání provázené zpěvem koledy My tři králové jdeme k Vám …

V posledních letech se stalo již tradicí, že součástí koledy Tří králů je prováděná Tříkrálová sbírka určená pro potřebné.

003-tri-krale

Masopust a pochovávání basy

Masopust je pohanskou slavností. O masopustních radovánkách se u nás dochovaly písemné zprávy již ze 13. století. Naši dávní předkové si na bujaré masopustní veselí velmi potrpěli, což bývalo mnohdy trnem v oku církvi. Tehdy ovšem býval masopust poněkud hlučnější a rozpustilejší než dnes. Jedly se masopustní šišky, koblížky, vesele popíjelo, zpívalo a tančilo. V tuto dobu se odehrávalo hodně akcí – svatby, zabijačky, taneční zábavy apod. Každou neděli se konala nějaká taneční zábava nebo bal. Svatby trvaly třeba celý týden. Na závěr potom přišla ta nejslavnostnější zábava, konec masopustu s průvody a obchůzkami a neodmyslitelné pohřbívání basy. Byla to doba po svátku Tří králů. do začátku doby postní, sedm týdnů před Velikonocemi..

V Lidečku se masopust slaví každý rok.. Ze všech zvyklostí zůstalo jen u masopustního průvodu doprovázeného hudbou. Pochovávání basy, které by mělo být hlavním vyvrcholením masopustního období se do obce vrátilo po 40 letech. O masopustní průvod se v obci starají hasiči a místní dechovka Lidečanka. Koná se zpravidla v sobotu. Masopustní průvod v Lidečku se skládá z nevěsty, ženicha, medvěda, šaška, cikánky a cikána, vojáka s dělem a dalších masek. Ve většině domácností se smaží koblihy a rozlévá se slivovice. Masopust v Lidečku dříve začínal v sobotu taneční zábavou. Trval tři dny a vše končilo v úterý o půlnoci pochováváním basy, kterého se účastnily masky faráře, kostelníka, a všech masek masopustního průvodu. Pochováním basy byla parodie pohřbu, kterým začíná doba postní a kdy končí veškeré radovánky a veselice.

005-masopust

Kácení máje

Vždy v pátek nebo v sobotu večer před 1. květnem se na dědině stavěl vysoký máj. Den předem byla vykopaná jáma dva metry krát jeden metr, dva metry hluboká, do které se připravený máj postavil Nejdříve se strom (zpravidla až 20 metrů vysoký smrk) očistil pořízy z kůry. Na vrcholu máje byla umístěna smrková makovice, ozdobená mašlemi a na samý vrcholek makovice se připevnila česká statní vlajka, o kterou při kácení byl největší boj. Pod korunou makovice pak byl namotán věnec upletený z krušpánku. Máj se stavěl ručně pomocí dřevěných zpěr. Veškeré práce zajišťoval místní sbor dobrovolných hasičů. Původně stával máj před hospodou u Zajglů, pak vedle fotbalového hřiště. Na několik let převzali tuto iniciativu myslivci z Lidečka a máj postavili u myslivecké chaty v Račném. Dnes se jako vzpomínka na tyto události staví malý máj před farou u kostele. Kromě tohoto vysokého máje stavěli ogaři se po dědině mnoho dalších májek pro své milované nápadnice. Na konci května, nebo začátkem června pak byl máj podřezán a svedla se přitom vždy největší bitva v dědině.

Vítěz, neboli konečný majitel vlajky byl za jeho úspěšný boj obdarován nějakým tím lahodným valašským mokem. Tuto atrakci zajišťovali maškary, kteří na kácení přijeli vozem s koňským potahem, nebo starým hasičským autem. U všeho vždy vyhrávala dechová hudba z Lidečka. Je pravdou, že tento zvyk pomalu z obci mizí. Snad možná to bude tím, že za totality byly různé duchovní akce potlačovány a nahrazovány právě tuto zábavou pro občany.

Dožínky

Úroda byla odpradávna velice důležitá. Sklizní vrcholilo celoroční snažení sedláků. Na tom, zda je urodí záviselo, jak prožijí následující rok, jestli v hojnosti nebo v strádání. Mouka byla totiž základní složkou většiny pokrmů, především chleba. O výsledku jejich úsilí rozhodují ale velkou měrou rozmary počasí. Proto se naši prapředci snažili vyprosit si přízeň u vyšší moci, která počasí ovlivňuje. U starých Slovanů měla úrodu na starosti celá řada bohů: Nejvyšší z nich byla Živa, zralá žena s letními květy a klasy v rukou – bohyně léta, hojnosti, úrody. Byla to ona, kdo obdařil člověka uměním obdělávat půdu, pěstovat užitečné rostliny a uchovávat zrno po celý další rok. A nejenom to. Naučila ho i chovat dobytek. S dožínkami se spojen dožínkový věnec.

Dožínkový symbol – Věnec

Věnci se přikládala ochranná moc, protože v sobě spojoval magickou sílu kruhu a rostlin. Stal se symbolem radosti, vítězství, důstojnosti a oběti. Věnec byl upletený ze všeho obilí. Do věnce se vplétalo kvítí, ořechy, makovice, jeřabiny – tedy symboly plodnosti, ale také stuhy či ozdoby z barevného papíru. Předávání věnce bylo doprovázeno veršovanými promluvami a vinši. Je v nich obsaženo přání hojnosti hospodářově domácnosti, připomínají se zásluhy ženců a požaduje se odměna. Budoucí úroda na poli, hojnost ve chlévě a blahobyt v domě se odvozoval od množství klásků, zrnek a kvítků obsažených v dožínkovém věnci.

Pochválen buď Ježíš Kristus, přicházíme k Vám, tento věnec dožínkový darujeme Vám.

Mnohde se dožínkový věnec uschovával do Vánoc nebo do příštích žní, zavěšen v síni nebo komoře. Zrní z něj se dávalo na Štědrý večer slepicím, aby lépe nesly a kravám, aby byly dojné.

Slavnost dožínek je v Lidečku slavností celé farnosti, tedy dědin Lidečka, Horní Lidče a Střelné a zpravidla se uskutečňuje koncem měsíce srpna. Proto taky jsou tyto slavnosti pořádány v jednotlivých dědinách. Slavnost začíná děkovnou mší Svatou v kostelích farnosti. V Lidečku pak následuje průvod přes dědinu koňský povoz se sedlákem a selkou (gazdou a gazdinou), dechovou hudbou Lidečanka, ženci (orgarů a cérek) a družina omladiny, všech oblečených do valašských krojů. Děkovný program pokračuje v kulturním areálu pod Čertovými skalami, sečením obílí, děkováním sedlákovi a selce, zpěvem, tanci a závěrečnou výslužkou.

Ukázka textu ze slavnosti:

… Pochválen buď Ježíš Kristus, přicházíme k vám, tento věnec dožínkový darujeme vám. Naplníme stodoly, též i vaše komory ,dá vám Pán Bůh požehnání v tomto údolí. Přejeme Vám nastávající rok, aby Vám vypadl z pece bok. Užívajte ve zdraví daru Božího, podporujte z něho chudého bližního. Jak sa ale k nám zle zachováte, tož nás víckrát nenaptáte!“ …

006-dozinky

Sv. Mikuláš

Jedním z nejrozšířenějších lidových zvyků v Lidečku je slavení sv. Mikuláše. Podle zvyklostí v obci chodí různě přestrojené masky v čele s postavou sv. Mikuláš. Původní postavou sv. Mikuláše byl skutečně křesťanský biskup narozený v řecké Patrasu mezi r. 270 až 280, který rozdal všechno své jmění chudým. Lidová představa světce spolu se snahou najít si zábavu a rozptýlení pro dlouhé zimní večery, dala vzniknout tomuto lidovému zvyku „chození Mikuláše“. Jako protiváhu k jeho šlechetným vlastnostem si lidé doplňovali tuto obchůzku dědinou i negativními postavami, především čerty. U nás v Lidečku ustálilo toto „složení“ mikulášské partie:

Sv. Mikuláš – místně lidově řečeno Svatý, oblečen jako biskup s vysokou mitrou na hlavě, v kněžském ornátu, v ruce biskupskou berli a košík s dárky.

Čerti, zpravidla dva až tři, jsou oděni do ovčích kůží chlupy nahoru, přepásaní řetězem, na kterém jsou upevněny “ křapále „. Na hlavně mají kozí nebo beraní rohy. V ruce mívali bič. Pro vylepšení své hrůzostrašnosti mají na čele a rukávech našitou ježčí kůži.

Dnešní „prďa„, byl původně jako čert. Až od poloviny minulého století byl přejmenován na tvz. nosiče. Ten se původně oblékal do starých hadrů se širokým kloboukem a velikým měchem. Znázorňoval postavu „Žida“, který buďto jako zpravidla majitel hospody nebo obchodu, podle názorů vesničanů okrádal lidi, nebo to byl skutečně zchudlý žid, který chodil po vesnicích a do velkého pytle prováděl sběr starých hadrů, kůží. Býval postrachem malých dětí. Z této postavy se vyvinul výše jmenovaný „nosič“, který nosil domácí produkty, které lidé těmto postavám dávali jako výslužku. Při nedostatku peněz to byly produkty, které tito potom směňovali zpravidla v hospodě za alkohol. Z postavy nosiče zůstal dnešní „prďa“ což je vlastně bezrohý čert, který vydává „prdivý zvuk“ – odtud název.

Smrt – představuje pro lidi také jakousi životní negativu a dá se proto předpokládat, že si ji tímto způsobem snaží nějak zlehčit. Má dlouhý špičatý nos na vypouklém obličeji, na čele věnec s rozmarýnem, nebo asparátem, bílý šat a závoj. V ruce samo zřejmě kosu a brousek. V oblečení „Smrti v Lidečku lze také vypozorovat ještě i jiná znázornění. Celé její oblečení spíše připomíná alegorii zimy, vlastně taky smrti. Podle dochovaných pramenů se „Smrt“ takto začala oblékat až po 1. světové válce, zřejmě vlivem ruských legionářů, kteří válčili v sibiřských krajích a kde si takto představují zimu. Podobně se oblékala figurína Smrti neboMorany při její jarním vynášení dětmi na Velikonoce. Tento zvyk v Lidečku zanikl ve třicátých letech minulého století.

Kůň – zvaný „koník“, provedením představuje postavu nájezdníka ze 16. století, který krutým způsobem pustošil zdejší kraj. Jedná se o připomínku nájezdů Turků a Tatarů aj. Sedí na maketě koně v červené sukni, tmavé pleti, na hlavě pokrývku s husím brkem. V ruce šavli. Hlava koně je opatřena rolničkami a zvonky.

V 19. století chodí s touto skupinou i „Anděl“, kterého Mikuláš využíval ke krocení celé skupiny. Na přelomu 19 .a 20. století tato postav v Lidečku mizí.

005-mikulas

Fotogalerie kulturních akcí